Samohlásky jsou dlouhé nebo krátké, délku samohlásky označuje čárka nad písmenem, případně kroužek nas Ů. Cizincům působí potíže, že délka samohlásky a důraz jsou v češtině dvě různé věci. Důraz je vždy na první slabice, a to i tehdy, když je to slabika krátká a následuje po ní slabika dlouhá. Matoucí je to třeba pro španěly, protože ve španělštině čárka označuje nepravidelný přízvuk.
Souhlásky rozdělujeme na tvrdé, měkké a obojetné podle toho, jaké i/y se po nich píše.
Oproti jiným jazykům psaným latinkou má čeština písmena s háčky a čárkami. Nejobtížnější bývá Ř, které se v ostatních jazycích nevyskytuje.
Pořadí písmen v abecedě, které se používá např. k řazení hesel ve slovnících: A B C Č D Ď E F G H CH I J K L M N Ň O P Q R Ř S Š T Ť U V W X Y Z Ž.
Kompletní abeceda včetně všech písmen s háčky a čárkami: A a Á á B b C c Č č D d Ď ď E e É é Ě ě F f G g H h Ch ch I i Í í J j K k L l M m N n Ň ň O o Ó ó P p Q q R r Ř ř S s Š š T t Ť ť U u Ú ú Ů ů V v W w X x Y y Ý ý Z z Ž ž
Které české hlásky působí cizincům potíže:
Ř - naše národní specialita, neznám jiný jazyk, ve kterém by se tahle hláska používala,
B a V - ve španělštině se vyslovují obě hlásky skoro stejně,
H - chybí např. v ruštině, kde se místo něj občas používá G,
I a Y - v mluvené češtině se většinou nepozná, jaké i/y tam patří. Činí to potíže např. rusky mluvícím studentům, protože to v mluvené ruštině rozlišují,
Y - španělé je čtou jako J a považují je za souhlásku, rusové zase čtou toto písmeno jako U,
Z - němci je čtou jako C,
C - mnoho cizinců je čte jako K,
